Jaké uvolnění cítí mnohé matky, když si dovolí veřejně přiznat, že si na novorozené dítě musely zvyknout!
Je přirozené mít dvojí pocity. Ohromnou radost z narozeného děťátka a zároveň obavy, jaké bude žití mateřské role. Ano, být matkou je role, která je potřeba vědomě a plnohodnotně přijmout. K tomu nám příroda od pradávna pomáhá jak fyziologickými změnami, tak i zaběhnutými společenskými zvyky, které je dobré nepřehlížet. V průběhu šestinedělí se tělo mámy vyrovnává se zátěží vzniklou těhotenstvím a porodem, zároveň dochází k fyziologickému obrodu sil. Pokud si máma dovolí čerpat v klidu a bezpečí novou sílu, její tělo i psychika má jedinečnou příležitost nastartovat se na budoucí rok a půl, kdy se bez ní dítě neobejde a kdy bude třeba přizpůsobit chod rodiny potřebám nejmladšího. Ženy by se neměly nechat tedy ovlivňovat tlakem společnosti, že musí to a ono. Žena má plné právo řídit si šestinedělí dle svých sil: “Cítím se opravdu připravena na návštěvy? Chci se už s děťátkem ukazovat? Dělá mi aktuální situace dobře?”