Děti ve škole

Co je Montessori

Maria Montessori

Jedinečná Montessori metoda byla vyvinuta italskou lékařkou a pedagožkou Marií Montessori v první polovině 20. století. Tento přístup se od tradičního školství liší tím, že sleduje vývojové potřeby dítěte, které naplňuje nastavením přiměřených limitů a používáním specificky navržených výukových materiálů.

Montessori je vědecký výchovně vzdělávací přístup, který se soustředí na bio-psycho-sociální vývojové potřeby dítěte. Můžeme říci, že Montessori metoda je založena na vědeckých zákonitostech lidského vývoje, které představují základní oporu pro další výchovnou a vzdělávací nabídku pro dítě. Dítě je dospělým směřováno k úctě, objevování sebe sama a trpělivému úsilí být prospěšný sobě i druhým.

Důvodem vzniku Montessori metody bylo hledání alternativního přístupu ve vzdělávání, který by se nezaměřoval pouze na získávání znalostí a dovedností, ale soustředil se na rozvoj osobnosti dítěte. Montessori chtěla, aby děti měly možnost objevovat svět samy a učit se rozvíjet sebe sama tak, aby se mohly stát nezávislými a zároveň plně zodpovědnými jedinci.

Montessori metoda se zaměřuje na rozvoj dítěte jako celku, tedy nejen na jeho intelektuální, ale i fyzický a sociální vývoj. Děti pracují s výukovými materiály, které jsou speciálně navržené pro podporu jejich vývoje a učení. Materiály jsou často senzorického charakteru, což znamená, že děti se učí pomocí zážitků a stimulace smyslů, například rozeznáváním spektra barev, párováním tvarů, pohyby a zvuky.

Montessori přístup respektuje individualitu dítěte a jeho přirozenou touhu učit se a objevovat svět. Dětem se umožňuje svobodný pohyb po třídě. Děti jsou podporovány a usměrňovány pedagogy ve volbě činností tak, aby se mohly rozvíjet v souladu se skupinou i jejich vlastními potřebami a zájmy.

Co je Waldorf

Waldorfská pedagogika představuje jeden z dalších alternativní pedagogický směrů. 

Vychází z anthroposofické antropologie Rudolfa Steinera (1861-1925), která si všímá zákonitostí vývojových kroků dítěte a mladého člověka. Proměn a rozvoje jeho vztahu ke světu a jeho schopnosti učit se. Zaměřuje se na duchovní svět dítěte a vyučování je organizované v cyklech sedmi let.

Děti pracují s různými materiály a aktivitami tak, aby se vyvíjely ve svébytnou, vědomou osobnost, která by měla představovat centrum z hlediska světa, zahrnujícího makrokosmos.

Žáci jsou vedeni učitelem, který vytváří ucelený a harmonický vzdělávací program pro celou třídu. Vedle tradičního vzdělávacího obsahu má waldorfská škola zajišťovat všestranný rozvoj dítěte v praktických a uměleckých oborech. Učební plán waldorfských škol je velmi rozmanitý. Typické je široké spektrum aktivit, které zohledňují škálu možných schopností a nadání dětí. I proto zde nalezneme vedle tradičních předmětů např. i knihařství, pletení, tkaní, zahradnictví, zeměměřičství a podobně.. 

Rozdíly mezi Montessori a Waldorfem

Hlavním všeobecně vnímaným rozdílem mezi Montessori a Waldorfskou pedagogikou je metodika práce s dítětem a specifický učební materiál. Obojí se promítá v přístupu ke svobodě a individualitě dítěte. Montessori metoda klade velký důraz na svobodný výběr aktivit a práci vlastním tempem. Waldorfská pedagogika klade důraz na společnou práci a harmonii ve třídě.

Dalším rozdílem je zaměření na výuku. Montessori metoda se soustředí na senzorické učení a rozvoj konkrétních dovedností. Waldorfská pedagogika se zaměřuje na rozvoj duchovních a emocionálních schopností dítěte.

Ve Waldorfské pedagogice je také výrazná role učitele jako průvodce. Učitel představuje pevnou součást vzdělávacího procesu a má za úkol vést děti k duchovnímu a emocionálnímu růstu. Oproti tomu Montessori průvodce se snaží spíše upozadit a poskytnout dětem přiměřený prostor pro projev sebe sama.

Oba přístupy mají však společné cíle. Podporu individuálního rozvoje dítěte. Respektování jeho přirozeného zájmu a touhy učit se. Podpora harmonického vývoje dítěte jako celku.

Montessori a Waldorfskou pedagogiku odlišuje celá řada aspektů. Zřejmým a zcela společným faktorem, který mimochodem spojuje všechny další alternativní směry (Daltonský a Jenský plán) je centralizace na dítě.  Neboli soustředěnost na potřeby dítěte, nikoli na potřeby pedagoga.